Matty

Dneska jsem zase byla venku s Alex.Na procházce.Začínám se těch procházek bát,protože se vždycky stane nějaký „menší“ problém…Naštěstí ona ještě o tomhle blogu neví takže se tady můžu v klidu vykecat, aniž by mě ona chtěla utopit Dám vám radu: NIKDY S NÍ NECHOĎTE K VODĚ!!! Nemuselo by to dobře dopadnou,já ji znám

Ve čtvrtek večer jsme se na icq dohodly,že v pátek ráno vyrazíme na nějakou menší procházku a sdělíme si nové drby,za ten jeden den co jsme se neviděly se jich stálo váááážně hodně.Tak moje milá Lexy ke mě v 8 ráno doklusala v plné parádě.A to doslova.Nějak jsme se totiž blbě pochopily,protože já jsem myslela,že se půjdem projít do lesa a ona myslela,že do města.Já měla starší rifle,tenisky a vytahanou mikču,ona sandálky na podpatku,minisukni a tílko.A jelikož jsme byly u mě doma,tak jsem se šla převléknout já.Konečně jsme se teda stylově sladily a vyrazily.
Došly jsme na náměstí,sedly na lavičku a povídaly jsme si.Jenže podle Lexy to bylo na nás dvě moc malý vzrůůůůůšo.Musely jsme se tedy přemístit.A jak tak jdeme,díváme se do výkladních skříní u obchodů,nepozorujeme vůbec cestu před sebou a tak…..Lexy spadne do výkopu Já když jsme to zjistila,dostala jsem úplně nehoráznej výtlem,protože toto se vážně nedalo Jak ona tam leží a nemůže se zvednout Můj neustávající smích přilákal jednoho z dělníku,který se občerstvoval v nedalekém bufetu.Přišel ke mně a asi se mě chtěl zeptat, proč se tak tlemím,ale pak to uviděl sám a začal řvát něco v tom smyslu,co to jsme za krávy,že nevidíme díru jak prd…:-D Pak jí ale pomohl ven a dokonce se zeptal jestli ji nemá odvézt do nemocnice.Lexy to odmítla,slušně poděkovala a belhala se domů,protože si asi něco udělala s nohou.Já šla za ní,ale bylo vidět,že je na ně za ten smích dost naštvaná a tak jsem se jí celou cestu až domů omlouvala.Nakonec omluvu přijala a šla spát.Dneska po obědě jsme si zase psaly na icq a Lexy musela uznat,že to bylo hrozně směšný vidět ji,jak tam leží a nemůže se zvednout a jak je umazaná od hlíny a kdoví ještě od čeho

P.S.: Opět se ti Lexy omlouvám, jestli si tohle někdy přečteš :-) 

Registruji,že nikdo sem nezavítal.Nevadí.Možná si píšu jen tak pro sebe,něco jako elektronický deníček.Ale proč ne?Až na to,že tohle si může přečíst každý,ale vážně pochybuju,že někdo takový se najde Takže tady teď můj malý příspěvek:
Šly jsme s kámoškou Alex ven.Původní plán byl směr nákupní středisko,ale po pohledu do našich peněžek jsme se cítily, jako by v nich byla cibule.Nic,absolutně nic.Já 11 korun,Alex 25.A tak jsme se rozhodly,že “sbalíme ňáký bohatý borce”-jak by řekla naše spolužačka.Vejdeme dovnitř a hele!Dva vcelku pěkní kluci ,na první pohled v drahém oblečení.Já ve skrytu duše doufala,že někoho takového nepotkáme a tak jsem teď byla krapet vyvoraná.Nějak jsem totiž neměla odvahu a ani ta vhodná slova na to “sbalení”.Začala jsem tedy Alex přemlouvat,že to asi nebude dobrý nápad.Jenže..no,museli byste jí znát..jak bych vám ji jenom popsala?Tornádo?Dělová koule!!!…prostě k nim vypálila a začala se na ně tlemit,jak měsíček na hnoji.Ještě stále jsem doufala,že to nevyjde.Ale “naši” drazí “borci” si nás prohlídli od paty až k hlavě a byly jsme jasní.Já jsem byla jasná.Tohle nedopadne dobře,šrotovalo mi v hlavě.Ale to už jsem kráčela,nějakým omylem asi,zavěšená v Pátovi,jak jsem se záhy dozvěděla.Alex ukořistila Gerha.

A tak si tak jdeme a Alex najednou zvolá:”Jééééé,to jsou krásný šatyyyyyyy!”-patřičně nahlas samozřejmě.

Na to odpoví Gerh otázkou:”Líbí se ti?”
Alex:”Ano,moc”-s mazlivým výrazem,jak jinak.
Gerh:”Ok,běž si je vyzkoušet a já ti je koupím,kočko.”-odpověděl s mrknutím oka.Nenávidím,když kluk mrká okem-a Gerh to dělal pořád!Uáááááá!

Tak naše drahá Alex si šaty vyzkoušela a Gerh jí je tedy koupil.Tohle se opakovalo ještě asi v dalších 8 obchodech.Já jsem na to,ale prostě neměla odvahu,tak jsem se jen dívala,jak to Alex s klukama umí.Není se čemu divit,je to fakt kočka.

Když se Alex dosti nabažila nákupů,rozhodla se jít domů.Mělo to ale malý zádrhel:Gerh ji nechtěl bez telefoního čísla nebo jména na facebooku pustit.A to doslova.Držel ji za ruku a ne,a ne povolit.Alex začala pištět.To ničemu nepomohlo,pouze se po ní nevrle otočilo pár kolem jdoucích lidí.Změnila tedy taktiku myši na kočku.Ani škrábání ničemu nepomohlo a tak se rozhodla pro taktiku “zoufalá holka v nákupním středisku s mnoha taškami s otravným klukem zavěšeným na zápěstí”. Na to,jaká je Alex malá a štíhlounká má teda páru,já jen čuměla jak bacil do lékárny.Když se jí ho povedlo setřást ze zápěstí,dala se na úprk.Ani já jsem neváhala a letěla za ní.Milého Gerha a Páta jsme už nikdy neviděly(a doufám,že už ani neuvidíme). 

Teď když na to s Alex vzpomínáme,nemůžeme se přestat smát.Bylo nám teprve 14 a už tohle (teď nám je 15,pokud by to někoho z vás zajímalo,sladkých 15 ).A jestli se ptáte jestli to oblečení stálo za to,tak vám řeknu,že nestálo .Stejně nic z toho žádná z nás neměla na sobě,protože jsem měly trochu špatné svědomí,vlastně jsme to ukradly…Ale za to může jen a jen Alex,kdyby neměla pořád tak blbý nápady,tak se to nestalo :-D  :-D 

P.S.:doufám,že tenhle blog nikdy neobjeví,jinam mě asi zaškrtí Ale pokud ano tak:promiň Alex,moc se ti omlovám,ale tohle sem prostě nešlo dát ,musela jsem se o to s někým podělit
A vy ostatní se mějte,brzy zase něco napíšu snad

Matty

Vlastně ještě jeden důvod,proč jsem si tohle založila mám…našla jsem blog My dvě deník dvou přízraků z gymplu a u příběhů,které tam psaly jsem se bavila,prostě se mi líbily…je jen škoda,že už tam rok nenapsaly ani řádek …
A tak se mi v mé nádherné na tmavě hnědo obarvené hlavičce zrodil nápad,že bych mohla trochou své (na můj věk až moc) bujné fantazie využít na něco aspoň malinko prospěšného.Sice nevim v čem se ta prospěšnost nachází,ale to nevadí ..Ovšem chtělo by to mít nějaký námět..až zase vletím plnou parou vpřed do školy,to se bude psát samo.Teda neeee,že by se mi tam nějak chtělo,to vážně ne,ale alespoň se s vámi budu moci podělit o to utrpení,úzkost a nepřetžité stresové chvíle,které tam všichni zažíváme.
Naše škola je ujetá,naši učitelé jsou ujetí,naše třída je ujetá,já jsem ujetá=skvěle tam zapadám
Pokud jste se dostali až sem, tak máte vážně dobrou psychiku a trpělivost protože vydržet číst tyhle bláboly o ničem musí být fakt vysilující a nudný zároveň.Vážně se vám omlouvám,ale nevím co psát.Pokud nějakej čas vydržíte,tak námět určitě najdu a třeba se vám to bude i líbíit(o čemž pochybuju)

Taaaaakže úvodem bych vám asi měla říct,proč sem si tenhle blog založila,že?Vlastně ani nevim Stejně to nikdo číst nebude,tak co…ale důvodem asi bude nuda..jo,to je ten důvod.Tady na tom blogu se pěkně vykecám a zabiju čas,kterej jinak prozevluju,buď tady na pc nebo někde jinde…

A ráda bych vás,těch pár lidiček,který si ty výplody mojí totálně vygumované hlavy přečtou,poprosila,aby napsali nějakej komentář,abych věděla jestli tady do klávesnice datluju zbytečně nebo ne..jestli se nad tím mým geniálním slohovým útvarem s mnoha gramatickými chybami,opakováním stále stejných slov a plácáním o totálních blbinách s náběhem na debility,aspoň někdo zasměje nebo si řekne,co za blbečka se tady o něco pokouší Předem děkuju za jakýkoliv komentář to by pro dnešek asi stačilo…mějte se…

Matty